Ta věc, životní situace, „DAR“, který přijde vždy, pokud se my sami neposloucháme. Přijde něco, co nám připomene, co je důležité a vrátí nás k našemu vnitřnímu JÁ. Z počátku to jsou jen lehká pošimrání, upozornění v podobě malých věcí, kterých si, bohužel, mnohdy ani nevšimneme a nebo je jen tak přejdeme. A tak tedy přichází, bohužel i bohudík, silnější volání v těžších a těžších formách, dokud se nevzbudíme a nezačneme naslouchat.

Tak jako já jsem byla konečně přinucená zpomalit a upřít svou pozornost dovnitř, do sebe. To první upozornění ke mě přišlo v podobě překrásného daru, daru těhotenství. Bylo to to pošimrání, první HALOOO, v krásné formě. Ale já bohužel neslyšela a nezpomalila, nenacítila se na sebe a své tělo.  A tak přišlo další pošimrání a já to opět jen přešla.

Nemohla jsem za to, tak jako spousta z nás. Tenkrát jsem to ještě nevěděla, neznala. Ani by mě nenapadlo, že mi vesmír dává najevo, že se mám vrátit sama k sobě, začít se poslouchat, své tělo, svou duši, své vyšší JÁ. Nemohla jsem to vědět, nikdo mě to nenaučil a ani lidé kolem mě toto také neznali.