Často se mě ptáte, odkud se vzalo moje druhé jméno Saya. Není to jen přezdívka, je to mnohem víc – je to jméno mé duše, které ke mně přišlo v okamžiku, kdy jsem to nejméně čekala, a přesto nejvíc potřebovala.
Poprvé jsem slovo Saya uslyšela během své cesty na Bali. V balijštině toto slovo znamená jednoduše „jsem“ nebo „já jsem“. Dvě slabiky, které v sobě nesou celý vesmír významu. Když jsem to slovo poprvé uslyšela, cítila jsem, jak mnou prostupuje jako vlna tepla, jako by něco uvnitř mě poznalo samo sebe.
*Saya. Jsem. Já jsem.*
Tak prosté, a přesto tak hluboké. V tom okamžiku jsem pochopila, že toto slovo není jen náhodným seskupením písmen – je to esence toho, kdo skutečně jsem.
Síla prostého bytí
Žijeme ve světě, který nás neustále tlačí k výkonu. Musíme být lepší, rychlejší, produktivnější. Musíme dokázat, že si zasloužíme své místo, svůj úspěch, svou hodnotu. Ale co když je to celé naopak? Co když stačí prostě být?
Saya mi připomíná, že už samotná naše existence je dostatečná. Když ráno otevřu oči a nadechnu se, když cítím tlukot svého srdce – už tím dělám dost. Už tím, že jsem, přináším do světa jedinečnou energii, kterou nikdo jiný nemůže nabídnout.
Nemusíme si nic dokazovat. Nemusíme se neustále vyčerpávat ve snaze naplnit očekávání ostatních nebo dokonce naše vlastní nerealistické standardy. Stačí, že jsme. A to je už samo o sobě malý zázrak.
Cesta k sebelásce vede přes sebepřijetí
Když jsem přijala Saya jako součást svého jména, byl to symbolický akt sebepřijetí. Přiznání si, že taková, jaká jsem – se všemi svými světly i stíny – jsem dokonale nedokonalá. A to je v pořádku.
Zjistila jsem, že lidé kolem nás nás mohou přijmout jen do té míry, do jaké přijímáme sami sebe. Je to jako zrcadlení – když si nasadíme masku, ostatní budou reagovat na tu masku, ne na naše skutečné já. Když se snažíme být někým, kým nejsme, přitahujeme do svého života vztahy založené na iluzi.
Ale když se odvážíme být autentičtí, když řekneme světu „toto jsem já“ se vším, co k tomu patří, děje se něco magického. Ti, kteří jsou nám skutečně blízcí, nás milují ještě víc. A ti, kteří nás nemohou přijmout takové, jací jsme, se přirozeně vzdálí – a to je také dar.
Saya jako připomínka
Dnes je pro mě Saya každodenní připomínkou. Když se cítím zahlcená povinnostmi, když mám pocit, že nestíhám nebo nejsem dost dobrá, zašeptám si to slovo jako mantru.
*Saya. Jsem. A to stačí.*
V tom okamžiku se vracím do svého středu, do své podstaty. Připomínám si, že moje hodnota nespočívá v tom, co dělám nebo nedělám, ale v samotném faktu mé existence.
Možná i vy hledáte své Saya – jméno své duše, připomínku své podstaty. Možná ho najdete v jiném slově, v symbolu, v písni nebo v tichu. Ale ať už je to cokoli, vězte, že už teď jste dost. Stačí, že jste.
A v tomto prostém bytí je ukryta celá vaše síla.
*„Být sám sebou ve světě, který se neustále snaží udělat z tebe někoho jiného, je největší úspěch.“* – Ralph Waldo Emerson
A tak jsem Zuzana Saya. Žena, která si připomíná, že její existence je dar. Že její přítomnost má smysl. A že stačí prostě být.
S láskou,
Saya je aktivátorkou svobody, laskavou krotitelkou strachů, mentorkou partnerského a rodinného života, průvodkyní na cestě za sebepoznáváním a seberozvojem a mentorkou posvátného milování. Pomáhá nejen ženám najít svou vnitřní sílu. Ukazuje jim, jak pracovat se svými strachy a měnit své myšlení. Jak vyčistit své bloky z minulosti. Jak se otevřít své vášni, šťavnatosti a orgasmičnosti. A naučit se tak tvořit svůj život plný radosti : ) Můj příběh si přečtěte zde >>